Cenu Bohumila Polana poprvé získala detektivka

13.11.2016 12:39

Laureátem Ceny Bohumila Polana za rok 2015 se stala Daniela Kovářová za svou knihu Mrtvá z golfového hřiště. Porota tak vůbec poprvé ocenila knihu žánru krimi.

 

Laudatio předsedy poroty Ivana Matějky

Chvála autorky a její knihy

 

Vážená a milá laureátko, vážení a milí hosté.

 

Porota přiřkla cenu Daniele Kovářové za román Mrtvá z golfového hřiště.

Název dává tušit to, co dopoví podtitul – je to detektivní příběh, detektivka.

Detektivka?

Přímo slyším ten údiv některých – byť třeba nevyslovený a jen skrytý v mysli.

Detektivka je u nás stále tak trochu považována za čtivo, za zábavu, která stojí někde na okraji literárního dění.

Předloni vznikla v ústavu pro českou literaturu velká studie, která analyzovala českou literaturu nového století. Na 820 stranách není ani jednou zmínka o nějaké české detektivce.

V jistých intelektuálních kruzích se zkrátka o detektivce mlčí.

A když se nemlčí, cítíme z jejich řeči mírný úšklebek. Byť třeba maskovaný jako obavu o budoucnost kultury.

„Také já čtu Agathu Christie. Když jsem unaven, když se chci stát na chvíli dítětem,“ říká například jedna z postav Kunderovy Nesmrtelnosti. A dodává: „Ale jestliže se veškerý čas života promění v dětskou hru, zahyne jednoho dne svět za našeho veselého žvatlání a smíchu...“

Musím ovšem dodat, že sám Milan Kundera se v souboru svých esejů Slova nechal slyšet: „... co se týče mne, nikdy jsem neohrnoval nos nad detektivními romány Agathy Christie.“ Stejně tak slavný americký básník (a držitel Nobelovy ceny) T. S. Eliot vyznal, že i kdyby ho znudily všechny knihy světa, vždy s chutí sáhne po Maigretovi.

Tím, že se Daniela Kovářová rozhodla napsat detektivku – či přesněji psát detektivky, neboť je to v jejím případě tvorba setrvalá -, připravila se sice o výsadu ocitnout se v literárně vědných příručkách, nikoli však o čtenářskou přízeň. Nad tímto konstatováním se vznáší věčná otázka, co je pro autora důležitější.

Nemýlím-li se, je Mrtvá z golfového hřiště prvním dílem svého žánru, kterému se dostalo té pocty, býti oceněno cenou pojmenovanou po vzácné plzeňské literární osobnosti – Bohumilu Polanovi.

Cenu jsme jí ovšem nepřiřkli snad proto, abychom srovnali tuto žánrovou nerovnost, ale především proto, že Daniela Kovářová ve své detektivce odvedla poctivou literární práci.

Detektivka, chce-li být dobrou detektivkou, je totiž především dobrou, kvalitní literaturou.

Zahraniční zkušenost ukazuje, že detektivka dnes supluje velký společenský román stejně jako román psychologický.

Úspěšný francouzský autor kriminálního žánru Bernard Minier loni v rozhovoru, který jsem s ním vedl pro Literární noviny, přímo hovořil o tom, že „i autor detektivek, který v prvním plánu nemá společenské zacílení, nutně ve svých knihách situaci společnosti odráží, protože žánr jako takový bez toho nemůže fungovat ... Literatura nemá zapotřebí popisovat politickou realitu, ale dělá to spontánně a přirozeně – a v první řadě je to právě případ detektivní literatury.“

Mrtvá na golfovém hřišti – pomineme-li její význam pro šíření povědomí o módním i opovrhovaném golfu, a ještě větší význam pro nenásilné šíření právního povědomí – je pestrým mumrajem postav rozličného společenského stavu, jakýmsi mikrokosmem české společnosti.

Daniela Kovářová při splétání důmyslné zápletky, která na konci dospěje k překvapivému rozuzlení, osvědčila vypravěčský švih, profesionální autorský styl, ale i vtip, kterým rozvíjí onu specifickou vlastnost, jíž českou detektivku obdařil už jeden z otců zakladatelů - Karel Čapek. Na rozdíl od stále krvavějších a na hrůzný efekt vypočítaných detektivek severského střihu si ovšem Daniela Kovářová uchovává zdravý úsudek a původ zlých činů nehledá ani tak v nejtemnějších zákrutech nemocné lidské duše, ale spíše ve složitém spletenci mezilidských vztahů.

Navíc v Mrtvé z golfového hřiště stvořila další zajímavou dvojici pátračů. Opět v české tradici dvojici složenou ze zdatného, byť někdy už obroušeného profesionálního detektiva a snaživého, sice nevyškoleného, leč vnímavého amatéra. Taková je dvojice Klubíčko – Maurin u Emila Vachka, Vašátko – Horác u Hany Proškové – a nyní také detektiv Šimon Hájek a tisková mluvčí Gabriela Rezková. Zatímco porota posuzovala Mrtvou z golfového hřiště, objevila se na pultech knihkupectví už desátá autorčina kniha, „román o zločinu“ s názvem Smrt v justičním paláci, v němž pátrání provádí opět duo Hájek – Rezková. Dnes předávanou cenu tedy chápejme i jako jistý závdavek do budoucna – taková pěkná dvojice by neměla hned tak zmizet.

V posledních letech jsme svědky resuscitace české detektivky, která na nějaký čas zabředla do průměrnosti. Mezi knihy, které dokazují, že detektivka u nás není nějaká mrtvá šelma, ale že se naopak má čile k světu, započítejme i Mrtvou z golfového hřiště – a také její napsaná i ještě nenapsaná pokračování.

Kniha Daniely Kovářové, respektive knihy, v sobě ovšem skrývají vážné nebezpečí, na něž u dobrých detektivních románů upozorňoval už Eduard Bass - způsobují nedostatek spánku. Člověk neusne dřív, než takovou detektivku dočte, což může být až k ránu.

Přeji nám všem nekonečné noci s Danielou Kovářovou.