Ivan R. Vičar radí dětem, jak si vybrat povolání

Významnému spisovateli a členovi SZS Ivanovi R. Vičarovi letos vyšla další kniha určená malým čtenářům. Dětem na prvním stupni radí při výběru povolání. Jmenuje se ČÍM BUDU - PORAĎ STRÝČKU a opět ji krásně ilustroval Jaromír F. Palme.

Objednat knihu můžete na webu tios.cz nebo přímo u autora na e-mailové adrese ivan.vicar.ht@gmail.com.

Níže vám přinášíme dvě ukázky z knihy.

První část - úvodní slovo

Milí čtenáři, když jsem byl ve Vašem věku, často jsme si s kamarády hráli na různá povolání a vymýšleli jsme, čím bychom chtěli být, až budeme dospělí. Myslím si, že se na tom do dnešního dne nic nezměnilo, až na to, že dnešní povolání jsou úplně jinde, než byla ta, na která jsme si hráli my. Vybrat si to správné povolání není jednoduché, zvláště když o tom mnoho nevíme. A tak jsem se rozhodl, že vás s pomocí kouzelného strýčka Přesličky a jeho psíčka Knoflíčka provedu po místech, kde dnes lidé pracují a podíváme se spolu, jak a co ti lidé dělají. Všechna povolání jsou sice skutečná, ale strýček Přeslička je postava z říše pohádek; ve skutečném světě by se děti s žádným neznámým člověkem na cestu vydávat neměly, to přece dobře víme. Inu v pohádkách je všechno jiné. Tak ať se vám ta projížďka s kouzelným strýčkem a jeho psíčkem líbí. 

Druhá ukázka  - Pekaři a farmáři

"Táák, a jsme tady," radoval se strýček, "podívejte se, jak to tu všude krásně voní. To se právě peče chléb, to je, kamarádi, ta nejkrásnější vůně ze všech. Chleba je hlavní lidská potravina odedávna, už od té doby, kdy se lidé naučili pěstovat obilí, mlít z něho mouku a z té ho vyrábět. Jak dávno to je, uhádnete to?"

"Sto let?" tipnul si Radek.

"Trdlo," šťouchla do něj Věrka, "to musí být dýl, možná tisíc let?"

"Stalo se to asi před osmi tisíci léty; předtím dělali jen takové nic moc placky z toho, co kde našli, pak ale zjistili, že je na to nejlepší obilí, a začali ho pěstovat. Ale pojďme se podívat, na to, jak se takový chleba vlastně vyrobí. Copak k tomu asi potřebujeme?"

"To je jasný," prohlásil sebevědomě Zdeněk, "přece mouku. Tu máma kupuje v obchodě."

"Správně," pochválil ho strýček Přeslička, "ale jak se ta mouka v tom obchodě objeví?"

"To vím," přispěchala Terka, "tu mouku dělají v mlýně, moje tetička tam dělá účetní."

"Výborně, kamarádi, jde nám to moc dobře," radoval se strýček, "a teď půjdeme dál, z čeho se ta mouka udělá?"

"Z obilí, to už jsi říkal, strýčku," přihlásil se o slovo Radek.

"Správně, je vidět, že mě posloucháš," pochválil ho strýček Přeslička a pokračoval, "a jediný, kdo umí to obilí vypěstovat, jsou farmáři. Panečku farmář, to je člověk jako bůh, do země rozhodí semena, pak se o ně skoro celý rok stará a v létě, když sluníčko zaklepá horkým paprskem na okno a zavolá - farmáři, obilí už je zralé, vyjede na pole a sklidí tu žlutou krásu. Po celý čas se prochází po polích a loukách a nad hlavou mu zpívají ptáčci sladké písně o matičce Zemi. Ve stáji mu bučí kravičky a chrochtají prasátka. Jaké krásné povolání! A já vám k tomu řeknu básničku, která mě právě napadla," strýček vyskočil na židli, uklonil se a spustil:

"Farmář, farmář, to je pán,

za humny má pole lán,

na něm roste travička,

a na ní, a na ní

popásá se kravička.

Navečer mu postojí,

konev mléka nadojí.

Přijď si také na hrníček,

budeš zdravý jako fíček."