Vladimír Gardavský - rozhovor s korektorem

• Korektorská profese je pro mnoho lidí tak trochu záhadou, někteří si korektora/korektorku představují jako obdobu posmutnělé češtinářky opravující slohy ve velkém. Jaké jsou skutečné úkoly profesionálního jazykového korektora? A kde je hranice mezi korektorskou a redaktorskou či editorskou prací?

Možná že profesionální jazykový korektor opravdu vypadá jako posmutnělá češtinářka opravující slohy ve velkém. Nevím. Já se nepovažuji za profesionálního korektora. Po navázání širší spolupráce s časopisem Plzeňský literární život (Plž), kam jsem původně jen přispíval, a také se spolkem Pro libris, vydávajícím publikace ve spolupráci s Knihovnou města Plzně, považuji se za korektora, respektive redaktora či editora pouze z libosti. Ptáš se na úkoly a hranice mezi jednotlivými činnostmi. Editor prosazuje k zařazení do edičního plánu a posléze vydává knihu, které věří, že ji v této podobě má smysl vydat. Redaktor pak navrhuje úpravy literárního textu, jak by bylo ještě možné dílo podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí vylepšit. Pokud jde o redaktora časopisu, tak ten je i pořadatelem jeho obsahové části. A korektor je vlastně opravovatelem autorských či sazečských chyb jak v knihách, tak v časopisech.

• Co je pro korektora největší výzvou? Jakých nešvarů se autoři nejčastěji dopouštějí?

Největší výzvou korektora je nechat vytisknout knihu či časopis bez jediné chyby, což se ale asi málokomu podaří. Autoři nejčastěji chybují ve vztažných zájmenech a v interpunkci, kde jsem často sám na vahách, ale neostýchám se zeptat zkušenějších.

• Co by každý autor měl u dobrého korektora hledat? Jak probíhá (v ideálním případě) spolupráce?

Pokud jde o korigování příspěvků v časopisech, spíš než hledat by se měl autor modlit, aby korektor v dobré víře textu neuškodil, protože na konzultování oprav s autorem obvykle není čas. U knih vždy čas bývá, aby autor návrhy oprav posoudil, a poslední slovo má pak samozřejmě on.

• Jak se "koriguje" umělecký text? Korektury u textů odborných či u novinových článků jsou zcela jistě jinou disciplínou než například korektury poezie. Jaká specifika má korektorská činnost u různých žánrů?

U uměleckých textů musí korektor respektovat zvláštnosti uměleckých vyjádření a stylů a neměl by se snažit díla zplošťovat striktním dodržováním pravidel českého pravopisu. Obzvláště u zmiňované poezie existuje mnoho způsobů, jakými krátké řádky psát. Ale určitě je vhodné, je-li v celé sbírce dodržen jednotný systém. Když tomu tak není, měl by na to korektor přinejmenším upozornit.

• Co Tě, Vladimíre, osloví jako čtenáře? Co vnímáš - z hlediska jazykového - jako vizitku dobrého spisovatele?

Pokud není mnohomluvnost a přerývanost vyprávění přímo stylotvorným prvkem zdařilého uměleckého díla, oslovuje mě spíše lahodnost českého jazyka v jeho co možná nejúspornější podobě.

Otázky kladla Milena Hasalová.